28. říjen slavíme jako Den vzniku samostatného Československa. Ten letošní, je už 103. v pořadí, což je dlouhá doba a měli bychom si připomínat, co vše se v ní odehrálo, co úsilí a obětí naše suverenita stála. Ať už to byla síla československého odboje, legionáři v zahraničních armádách, či politické klima, jež vedlo k mocenským dohodám v roce 1918, ale také mnoho padlých první světové války. Dvacetileté období prosperity, nevídaného hospodářského a pokrokového rozmachu, soběstačnosti a vyspělé demokracie první republiky, které bohužel vystřídala hospodářská krize, jejímž vrcholem byla druhá světová válka a ztráta svobody. Získat svobodu a samostatnost zpět stálo opět mnoho životů, a po krátkém nadechnutí ji na dlouhých 40 let zmrazila totalita komunismu. Vrátila se spolu s demokracií znovu až v roce 1989. Od té doby přes třicet let trvá, ale není samozřejmá, je křehká, a proto, abychom ji dokázali chránit pro současnost i budoucnost, musíme historii sobě i našim dětem připomínat, hledat v ní poučení, přemýšlet v souvislostech.
‍♂Snahou každé demokratické společnosti a zejména těch, kteří stojí v jejím čele, by mělo být budovat národní sebevědomí a sounáležitost především na vzájemné důvěře, racionální diskusi a třeba i kompromisu, směřujícímu k všeobecné prosperitě, a ne pouhé vymezování se, nedůvěryhodné handrkování a obviňování, jež nás pouze rozděluje. BUDEME-LI DÁLE HLOUBIT PROPASTI, JEŽ NÁS STAVÍ V JEDNÉ ZEMI PROTI SOBĚ NAVZÁJEM, O SVOU SVOBODU A JEJÍ SUVERENITU MŮŽEME SNADNO PŘIJÍT!