Nedávno jsme se stali předsedající zemí Evropské unie, a tak si dovolím pár slov, které mne v té souvislosti napadají, zejména v těchto dnech, kdy si také připomínáme Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a upálení Mistra Jana Husa.
Cyril a Metoděj jsou vnímáni jako patroni Evropy, a to především proto, že v ní šířili slovanský jazyk a položili základ slovanskému písemnictví.✍ Díky tomu si lidé z jejích různých koutů porozuměli, mohli sdílet zkušenosti, domluvit se, poznávat a respektovat své kulturní tradice.
Dnes je pro nás složité domluvit se mezi sebou v jedné zemi a mnohdy svou neochotou naslouchat a překonávat překážky vlastní vůlí, hledáme někoho, kdo to za nás „bezbolestně“ vyřeší nebo viníka, který za náš neúspěch či potíže může. Snažíme se přizpůsobovat tempu technologií, ale mnohdy i díky nim ztrácíme své pevné ukotvení.
Proto považuji za velmi důležité, abychom znali svou historii, připomínali si její důležité milníky, chtěli poznat souvislosti a vnímali podobnosti, uměli se z ní poučit. Abychom ctili své tradice, hýčkali si svou kulturu. Jedině tak budeme ukotveni. Jedině tak můžeme hledat smysluplnou a potřebnou vzájemnou spolupráci a být svébytnou součástí dalšího širšího společenství v Evropě a ve světě. Je to na nás a nyní k tomu máme i v rámci širšího evropského společenství příležitost – představit naši kulturu, národní hodnoty, priority i to, co je pro fungování naší země funkční a důležité. A naopak přispět svými zkušenostmi, znalostmi do společné snahy o bezpečí a prosperitu Evropy.
Velkou osobností naší historie byl i Mistr Jan Hus – myslitel, reformátor a kazatel, jenž dokázal svými názory oslovit širokou veřejnost bez ohledu na jejich vzdělání a postavení. Nebál se vyslovit kritiku, kterou mnozí sdíleli, ale báli se říci nahlas. Pravdy si cenil více než svého života a měl odvahu za ni zemřít na hranici.
Dnes se nebojí vyslovit kritiku i postavit kohokoliv na hranici každý. Těžko ale hledáme ty, kteří než své soudy vysloví, mají snahu poznat a ověřit si skutečnosti, či přijmout osobní odpovědnost a přičinit se v rámci svých možností o změnu. Pravda se stala v naší společnosti „paní Colombovou“ – všichni o ní mluví, ale jen málokdo ví, jak ve skutečnosti vypadá. Je však podmínkou toho, abychom stáli nohama pevně na zemi, měli reálná očekávání a cíle. ♂A hlavně, abychom si uvědomili, že nikdo jiný než my sami svými postoji, jejich dodržováním a prací, změnu ani úspěch nezařídí.