Mgr. Martin Červíček, brig. gen. v. v.

Kde je vůle, tam je cesta

hejtman Královéhradeckého kraje
senátor Parlamentu ČR za Náchodsko

Co týden dal anebo vzal?


Dnes si připomínáme 33. výročí od sametové revoluce, od doby, kdy se podařilo vyměnit v naší zemi totalitní režim za demokracii a svobodu. Dalo by se říci, že obě dospěly do Kristových let. Člověka, který dovršil tento věk, vnímáme tak, že už ve svém životě nabyl nějaké vědomosti a zkušenosti, překonal mnohá zakopnutí, dokázal se z nich poučit, odpoutat se z rodičovského dohledu a stal se odpovědným za svou cestu. Rád bych, abychom tuto analogii mohli použít i pro naši svobodu a demokracii.
‍♂Myslím, že odpovědnost za jejich další cestu leží zejména na generaci mých vrstevníků. Přišli jsme ke svobodě/demokracii velmi mladí a poměrně snadno. Vděčíme za to především našim rodičům a prarodičům, kteří dokázali, každý svým menším či větším dílem, odvahou a vytrvalostí změnit totalitu v možnost svobodně žít a svobodně se rozhodovat.
‍♂Nedali nám na to ale dekret s razítkem „navždy“. Dali nám možnost poznávat bez omezení, uplatňovat své schopnosti a naplňovat svá očekávání. Současně však odpovědnost za to, jak s touto možností budeme nakládat, jak budeme schopni neopakovat chyby z minulosti, a jaký význam a výklad pojmům svoboda a demokracie dáme. Stejně tak, jako jsme odpovědni za to, co naučíme naše děti.
Zda odpovědnosti a hodnotám, za jaké je třeba neustále bojovat proto, aby se nám tady dobře žilo všem, nebo ostrým loktům k tomu, aby jakýmkoliv způsobem bojovaly pouze za to, co je pro ně momentálně výhodné.
Zda jim nabídneme takové názorové autority a vzory (nad čímž bychom se měli zamýšlet zejména my činní ve veřejném životě), které nebudou jenom soutěžit o to, kdo při jakékoliv příležitosti řekne více silnějších a populistických prohlášení, ale dokáží je svými postoji a skutky inspirovat k společným cílům, odpovědnosti a tvůrčí spolupráci.
Zamýšlejme se také nad tím, zda vlastně už dnes nepodléháme novodobým totalitám, které nás plíživě naučily namísto každodenního tvořivého boje za něco, pouhému vymezování se a boji proti někomu. Nezabrzdíme-li to včas a budeme-li namísto tvoření, schopnosti setkat se s různými názory v kultivované diskuzi u jednoho stolu a společného hledání odpovědných řešení, pouze plýtvat silnými slovy, důsledkem může být cesta k válečným konfliktům a ztrátě těžce nabytých svobod.
Vzpomeňme tedy dnes na ty, kterým „díky za to, že můžem“, a mysleme na to, jak my „dokážem“, aby to mohly říkat i další generace.✌