Pondělí

…pracovní týden jsem zahájil v Dobrušce Na Poříčí obhlídkou přejezdu na trati Dobruška-Opočno. Na základě podnětu zdejšího místostarosty Jana Špačka se snažím zvrátit záměr SŽ o zrušení přejezdu z důvodů napojení městské části místní komunikace do centra. Krom toho obslužnost v této lokalitě by v případě realizace původního záměru znamenala dlouhou objízdnou trasu.

…s místostarostou jsem poté navštívil i místní soukromou Střední školu – Podorlické vzdělávací centrum. S jejím ředitelem Ing. Lubomírem Andrlem jsme diskutovali o budoucnosti strojírenských oborů, financování středních škol, problematice nepedagogických zaměstnanců, investičních potřebách a příležitostech i spolupráci škol a samosprávy. Oceňuji propojení školy se zaměstnavateli, moderní vybavenost včetně té pro výuku robotizace, ale i schopnost školy realizovat rekvalifikační kurzy pro uchazeče z úřadů práce apod. Škola hodně investuje do vybavení se zaměřením na praktickou připravenost žáků a byl jsem příjemně překvapen přístupem „namísto stěžování nejprve hledáme řešení“. Slíbil jsem, že při projednávání školského zákona se budu problémem, jak bude zajištěno financování nepedagogických pracovníků u soukromých škol, zabývat. Jsem také přesvědčen, že vzhledem k pravděpodobnému nárůstu investic do obrany v Evropě, lze očekávat renesanci strojírenství u nás.

…následně jsem se (již po několikáté) zastavil u starostky obce Sedloňov, kde stávající vedení kraje zastavilo v předchozím období mnou i radou kraje podporovanou a započatou rekonstrukci objektu zdejšího dětského domova. Nebylo ochotno zaplatit vícepráce spojené s výstavbou nové střechy. Přičemž jednu střechu ale bude muset stejně opravit, neb objekt je majetkem kraje. A ať už by pro něj měl kraj jiné využití nebo jej chtěl prodat, těžko to půjde, nebude-li opraven. Nejúsměvnějším však pro mě zůstává přístup nového vedení, které o zastavení stavby napřed rozhodlo, a teprve potom do Sedloňova jeho zástupci přijeli, setkali se s nesouhlasem a následně svolali kulatý stůl k debatě. A stále tedy nevím, jaký důvod je pro zastavení rozběhnuté rekonstrukce ten skutečný?! Každopádně já se tomu budu jako senátor dále věnovat.

Úterý

…zúčastnil jsem se 12. národní konference o bezpečnosti s podtitulem Naše bezpečnost není samozřejmost v Míčovně Pražského hradu. Jakoukoliv prosperitu nemůžeme zažít bez bezpečnosti a to platí národně, ale i v globálním měnícím se světě. A s tím souvisí investice do bezpečnosti. V ČR je to armáda a s tím související zapojení strojírenského průmyslu, ale také investice do vnitřní bezpečnosti. Evropa musí kvůli konkurenceschopnosti přehodnotit stávající priority aneb oslabují nás regulace. Také green deal se musí upozadit na úkor investic do obrany, inovací a výzkumu. Musíme mít informace o tom, co se děje kolem nás, to znamená rozvinuté a spolupracující zpravodajské prostředí, využívat efektivně severoatlantickou spolupráci a posílit národní bezpečnost v členských státech. Intenzivně se musíme věnovat nejen vnější bezpečnosti, ale i vnitřní v souvislosti s bezpečnostními hrozbami jako je například terorismus, migrace, kybernetická bezpečnost. Nevymýšlejme žádné novosti typu evropské armády, základem jsou národní armády ve spojenectví v NATO. Nejde jen o peníze, ale my musíme změnit pravidla k nákupům a zadání, abychom mimo jiné rozpohybovali také českou ekonomiku. Zbrojní výdaje musí mít společenskou a politickou podporu. Kde vzít peníze?! Zejména prostřednictvím provozních úspor státu, ale i úplně jiným využíváním evropských peněz. Vzniká také potřeba změnit krizové řízení a související legislativu neb máme vše připravené na běžné mimořádnosti a nemodifikujeme současná bezpečnostní rizika a potřebu spolupráce IZS s AČR. Bezpečnostní příprava by se měla týkat především klíčových lidí například politiků ve vládě, poslanců a senátorů. Je nezbytné řešit civilní ochranu obyvatelstva. Například jak ministerstvo vnitra a hasičský záchranný sbor vytváří síť objektů civilní ochrany?

…v podvečer zasedání výkonné rady ODS, po němž jsem byl zavalen dotazy novinářů – jako například:

Proč jsem nepodpořil krajskou kandidátku do letošních poslaneckých voleb?

Ano vadí mi, že kandidátku v Královéhradeckém kraji nevede ODS. A to zejména s ohledem na to, že z koaličních stran SPOLU má v našem kraji v různých volbách dlouhodobě ODS největší důvěru voličů. Což mohu doložit i vlastní kandidátskou zkušeností. A řekl jsem dlouhodobě, což neovlivňuje ani Vámi zmiňovaný vyšší počet preferenčních hlasů Matěje Ondřeje Havla v jedněch volbách, kdy by se navíc dalo diskutovat, jakým způsobem se ta která z koaličních stran ne/držela společně domluvené strategie v kampani (například v ovlivňování voličů koho mají či nemají na kandidátce kroužkovat). Ale to není podstatné. A proto opakuji, že dlouhodobě má v našem kraji největší důvěru ODS, a lídrovskou pozici by měla mít i na kandidátce v letošních parlamentních volbách (bez ohledu na jakákoliv jména).

Nebo tyto dotazy: A s tím, že ODS kandiduje jako součást Spolu problém nemáte? Podle Kuby už se projekt vyčerpal. To si myslíte taky?

V minulosti jsem v rámci vnitrostranických jednání rovněž otevřel otázku, která vycházela i z názorů, které jsem vnímal při různých příležitostech, kdy jsem se setkával s občany v našem kraji. A to otázku, zda bychom neměli uvažovat i o jiném modelu a například připustit s novým přístupem samostatnou kandidaturu. Nakonec jsem ale argumentaci vedení ve smyslu toho, že ODS je lídrem projektu SPOLU a bude bez ohledu na společnou kandidátku tím, kdo bude mít v parlamentních volbách rozhodující úlohu ve finálním volebním souboji a díky partnerům může svou pozici podpořit, respektoval.

Středa

… schůze pléna Senátu, na níž jsme projednali například:

body na březnové jednání Evropské rady a pozici ČR, přičemž k těm nejstěžejnějším patří konkurenceschopnost, apel na snížení administrativy na všech úrovních, obrana, migrace (předcházení nelegální migraci a boji proti ní; zvýšení a urychlení navracení; boj proti účelovému využívání migrantů…)

úpravy tří zákonů v oblasti výkonu vojenské služby ke zvýšení její přitažlivosti-podrobněji jsem zmiňoval v předchozím týdnu v informaci z projednávání těchto změn na bezpečnostním výboru.

petice “Za záchranu a zachování Hřebčína Napajedla a chovu koní v něm”, jenž byl v devadesátých letech minulého století postupně privatizován a ČR prostřednictvím Ministerstva financí prodala tzv. „Zlatou akcii“ obsahující právo veta státu na rozhodnutí o zrušení chovu.

Petenti usilují o to, aby na základě podaného návrhu bylo zahájeno řízení o prohlášení hřebčína Napajedla za kulturní památku. Dále aby Ministerstvo zemědělství ČR vlastní aktivitou v dané věci podniklo veškeré kroky k tomu, aby hřebčín Napajedla sloužil dále jako dnes již jediné, poslední a výjimečné šlechtitelské zařízení a mohl zde chov plnokrevníků pokračovat.

Čtvrtek, pátek

…po oba dny jsem se věnoval ve své náchodské senátní kanceláři nejrůznějším nahromaděným požadavkům a administrativě včetně přípravy na pondělní zastupitelstvo kraje.

…ve čtvrtek jsem si až na závěr dne uvědomil, že je první jarní den a k tomu ještě Mezinárodní den štěstí, což byl další důvod, proč s přáteli posedět u sklenky dobrého vína

…a v pátek jsem krom zmiňované administrativy opět odpovídal na dotazy novinářů – tentokrát zejména k tématu obrany a civilní ochrany – jako byly například tyto:

Proč v ČR tolik vadí řeči o tom, že bychom měli být jako společnost připraveni na válku?

Obecně řečeno – patrně proto, že jsme si zvykli žít v bezpečné zemi a dlouho jsme nebyli konfrontování takovou mírou reálnosti takových bezpečnostních hrozeb jako je například i válečným konflikt na Ukrajině natož, že by se mohla dotknout i naší země.

Vymezili jsme se vůči branné výchově i povinné základní vojenské službě, což je pochopitelné, protože byly předchozím režimem aplikovány tendenčním způsobem, a ne vždy naplňovaly svůj účel. A více méně jsme vytěsnili, že bezpečnost (a nejenom v souvislosti s válečným konfliktem) se týká téměř všech oblastí našeho života a ohrožena může být za jakéhokoliv režimu a je třeba být připraven možným hrozbám předcházet a případně, že nastanou jim čelit.

Proč to téma nikdo z politiků za více než tři roky nezvedl?

Z mého pohledu proto, že doposud nebyla v tomto ohledu (patrně díky tomu, co jsem naznačil v první odpovědi) žádná společenská objednávka.

Naopak, kdokoliv se tohoto tématu ve smyslu nutné přípravy společností na to, jak případným novým hrozbám čelit, dotkl, čelil okamžitě výtkám, že nás chce vést do války nebo vracet staré pořádky. Vím to i z vlastní zkušenosti, kdy jsem například v souvislosti s událostí na Filosofické fakultě apeloval na to, že bychom se na možné bezpečnostní hrozby v souvislosti s různými mimořádnými událostmi (a to není jenom událost na FF UK, pandemie, terorismus, kyberkriminalita, ale i ohrožení naší země) měli více připravovat. Takže z mého pohledu to ani tak není o tom, že by téma nikdo z politiků nezvedl, ale spíše čekají na příležitost, kdy je ochota se o bezpečnosti bavit v potřebných souvislostech.

Jak by se mělo postupovat “správně”?

V prvé řadě si myslím, že je třeba toto téma řešit ve dvou rovinách.

Té společenské, kdy je třeba abychom byli my všichni schopni si uvědomit, že zavíráním očí a vírou v to, že se nás se to netýká nebo že to má zařídit ten či onen, se v případě jakékoliv mimořádné události nebudeme schopni s danou situací adekvátně vypořádat. A že tady už nejde jenom o naše výhody, osobní majetky či práva, ale o naše bezpečí – tedy naše životy a svobodu. Jedině tak může vzniknout ona zmiňovaná společenská objednávka – tedy ta příležitost, aby téma zvedli i politici. A pak se musí postavit do čela státu někdo, kdo bude dostatečně důvěryhodný k tomu, aby byl schopen pojmenovat, co může a bude dělat v této věci stát a nutit pak příslušné odpovědné instituce i jednotlivce k tomu, aby to naplňovali a také to, co proto musí udělat veřejnost. Dle toho je pak třeba nastavit a realizovat potřebná řešení a opatření.

V čem, co se týká ochrany obyvatelstva a přípravy na krize včetně války, ČR podle vás zaspala?

V souvislosti s tím vším, co jsem uvedl na začátku a o absenci společenské objednávky, nebylo toto téma naléhavé natolik, aby patřilo k prioritám při řešení bezpečnostních strategií. Začal fungovat určitý rutinní a alibistický přístup bez řádného a efektivního vyhodnocování situace. Jako příklad si můžeme uvést – každý rok probíhá dle plánu kontrola úkrytových prostor. Hasiči je zkontrolují, sepíší zprávy o havarijním stavu, ale nic se s tím dále nestane. Oni ale nemají možnosti ke změně toho stavu. To musí řešit stát a zajistit, aby investice do změny toho stavu měly potřebnou váhu a prioritu. Nicméně, abychom změnili současný stav těchto zařízení nebo zajištění jejich dostatečných kapacit v celé zemi, tak to bude trvat více let.

A proto si myslím, že je třeba se zamyslet například třeba tím, zda by všechny státní investice do výstavby veřejných objektů apod neměly být podmíněny výstavbou či vytvářením takových prostor, které budou v případě potřeby využitelné a funkční jako úkryty pro civilní obyvatelstvo.

Není to ale jenom o penězích, je to také o informovanosti a ochotě veřejnosti, se na tom, být připraven také dobrovolně podílet. Nyní jsme se díky poměrně dynamicky se měnící bezpečnostní situaci ve světě dostali do situace, kdy začínáme řešit ty velké věci věcnější a vnitřní bezpečnosti, ale civilní obrana je nedílnou součástí při zajišťování bezpečnosti a je třeba jí řešit souběžně.

…s obranou, avizovaným nárůstem výdajů na ni a tím, kde na ně vzít, jsem diskutoval také dalším díle podcastu „PÍSKÁM-HRAJ!“. Publikován byl právě v pátek – takže, pokud Vás zajímají mé názory k těmto tématům, najdete je tam.

Sobota, neděle

…“svatá“ trojice: fotbálek na tréninku s Toníkem, Béda – resp. „Martin Trávníček“ aneb práce na zahradě a všudypřítomné štěně Akina. Jinými slovy víkend, jak má být. Krásný nadcházející týden Vám všem!