Jako jeden z navrhovatelů novely ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. jsem rád, že dnešním hlasováním v rámci jednání Senátu PČR a po předchozím schválení Poslaneckou sněmovnou PČR, byla ukončena téměř dvouletá diskuse k tomuto tématu a návrh byl ústavní většinou přijat.
Smyslem novely Listiny základních práv a svobod je zachovat i do budoucna právo bránit sebe nebo jiného člověka za jednoznačných podmínek daných trestním právem. Tedy i se zbraní v ruce. Zakotvení práva bránit i se zbraní v Listině základních práv a svobod má nejenom symbolický charakter, ale bude sloužit i jako pojistka do budoucna, kdyby jakékoli omezení takového práva zákonem nakonec podléhalo ústavně komfortnímu přezkumu, zda je v souladu s příslušným článkem Listiny, tudíž v rámci ústavního pořádku.
♂Novela nijak neoslabuje roli státu při zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti, plně ji respektuje a doplňuje na ústavní úrovni jinak v obecném právu již běžně přítomnou a uznávanou možnost a někdy i nutnost obrany individuální. Reaguje na situaci, kdy v některých státech EU došlo k faktickým zákazům nošení jakýchkoli věcí nutné k obraně použitelných jako zbraň, a tedy k takovému omezení, že není reálné mít zbraň v okamžiku ohrožení života u sebe. Odzbrojení spořádaných obyvatel s legálně vlastněnými zbraněmi, ke kterým směřují některé úvahy o regulaci, má za cíl zamezit straně zločinu takové zbraně mít. Problém je ale v tom, že se zločinci nikdy nikoho nebudou ptát, zda mohou mít zbraň či nikoliv, prostě si ji pořídí nelegálně. Tedy represivní možnost práva v tomhle případě pak selhává a oslabí v konečném efektu toho, koho má bránit, tzn. spořádané občany.
Častým argumentem proti novele bylo, že novelizované znění Listiny základních práv a svobod posílí právo vlastnit střelnou zbraň. To je samozřejmě nesmysl. A při použití všech dostupných výkladových metod k takovému závěru z textu novely Listiny prostě dojít nelze. O střelné zbrani novela vůbec nehovoří, není to jejím smyslem. Naopak ponechává na úrovni běžných zákonů zákonodárci možnost regulace jednotlivých druhů zbraní, a to i věcí, které zbraněmi být mohou. Třeba vycházková hůl. Novela také neumožňuje ani nepodněcuje zakládání domobran a bojůvek, neboť nemění vymezení nutné obrany nebo krajní nouze.
⚖Novela sice nemůže mít dopad na poslední zbraňovou směrnici, ale může působit jistě do budoucna. A pokud někdo namítá, že je tato úprava nadbytečná, je třeba si uvědomit, že právě je-li totéž shodně/podobně uvedeno v různých právních normách, vytváří to významnou oporu pro rozhodování a odůvodnění závěrečného stanoviska soudu.
⚖Připomeňme si též, že nejenom náš, ale i např. německý ústavní soud se už vyslovil ve smyslu, že si v jistých případech vyhrazuje právo neaplikovat automaticky právo Evropské unie, bude-li v kolizi s ústavním právem nebo ústavou chráněnými základními lidskými právy. Přijetí této úpravy tedy pro futuro zásadně posiluje argumentační pozici České republiky při vyjednávání národní zbraňové legislativy.
