‍Dříve bylo největším bohatstvím, když člověk vlastnil kus půdy, kterou mohl obdělávat, případně na ní chovat drůbež, skot či brav. Věděl, že on i jeho rodina nebude hladovět a vše ostatní už se dá vždy nějak vyřešit.
‍V současnosti chodíme do supermarketů a nepřemýšlíme, jak a odkud se potraviny, které skládáme do košíku, vlastně vzaly. Venkov se proměňuje v úhledné místo k bydlení a zavane-li zvenku náhodou odér z pole či kravína, nebo jedeme-li v koloně za traktorem, jsme rozladěni.
Dnes jsme slavili v Hradci Králové 17. ročník obnovené tradice oslav Krajských dožínek. Jsem nesmírně rád, nejenom, že se je podařilo po roční přestávce opět uspořádat, že se nám podařilo je vrátit do travnatého areálu Šimkových sadů, ale jsem nadšen z obrovské přehlídky regionálních produktů a prezentované práce našich zemědělců, lesníků, včelařů, potravinářů a dalších řemeslníků. Potěšilo mne i zastoupení krajských odborných škol, které dávají naději, že naše zemědělství a související řemesla mají v našem kraji budoucnost.
Někteří si dnes odvezli ocenění, ale poděkování patří naprosto všem. A mohu to říci odpovědně, protože poslední čtyři roky se s našimi zemědělci setkávám často a mám představu, jaké každodenní úsilí stojí za konečným výsledkem a s jakými problémy se při tom potýkají. ‍♂Budu se snažit i svým přispěním napomoci prosazování rozumné zemědělské politiky, ale myslím, že bychom o tom, jak chránit zemědělskou půdu a vrátit práci v zemědělství společenskou prestiž, měli přemýšlet všichni. Také bychom se měli zamýšlet – a politici obzvlášť, – zda v duchu velmi často skloňované udržitelnosti, snižování uhlíkové stopy apod., stejně tak jako v souvislosti s bezpečnostními riziky typu pandemií či jiných nepředvídatelných událostí, bychom neměli podporovat v prvé řadě vlastní zemědělskou produkci a soběstačnost. ‍♂Proto si dovolím zopakovat výzvu, která zazněla i dnes z pódia – chceme-li našim zemědělcům a řemeslníkům poděkovat, kupujme si české produkty!