‍♂Nedávno jsem se zmiňoval o problematice naší zemědělské politiky a v diskusi k ní jsem pokračoval i při setkání s ovocnáři. Jsme zemědělských kraj, ale i ovocnářství zde má svou tradici – stačí si připomenout zemědělská družstva v Dolanech nebo v Libčanech, či výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský v Holovousech.
Celostátní roční ovocnářská velkoprodukce se pohybuje okolo 150 mil tun ročně a obdobný objem vyprodukují ještě drobní producenti. Bohužel, i v tomto odvětví jsem zaznamenal zásadní pokles obdělávané půdy. Je to zhruba o polovinu méně, než tomu bylo před 30 lety.
‍♂A znovu se vracím k tomu, že se máme zamýšlet nad tím, co nám nakonec ukazuje i současný konflikt na Ukrajině, jak zemědělství, ale stejně tak ovocnářství či pěstování zeleniny rozvíjet, a nikoliv utlumovat, a zajišťovat si tak alespoň částečnou soběstačnost. Je potřeba hledat způsoby, jak proto vytvářet podmínky, ať už v kontextu společné evropské, ale zejména národní zemědělské politiky.
Týká se to například konkurenceschopnosti, kde nemusíme pro příklad chodit daleko srovnáme-li ovocnářské produkty naší provenience, které jsou díky našemu tzv. preciznímu způsobu zemědělství mnohem méně chemicky ošetřovány a vedle toho ty kvalitativně horší, avšak levnější z Polska.
‍Problémem je i zaměstnanost, kdy je potřeba vrátit práci ve všech zemědělských odvětvích společenskou prestiž. A v neposlední řadě je to také dotační politika. ‍♂O tom a dalších souvisejících otázkách jsem diskutoval s účastníky 64. ročníku Ovocnářských dnů, jež se tento týden uskutečnil v Hradci Králové.