‍Dnešnímu zahájení senátní schůze předcházela v souvislosti s přijetím taiwanské delegace krátká vzpomínka a připomenutí bývalého předsedy senátu Jaroslava Kubery.
Já jsem na něj ale vzpomněl především jako na člověka, se kterým jsem možná nebyl ve všem zajedno, (vedli jsme například urputné diskuse k pravidlům v dopravě…),ale velmi jsem si ho vážil za jeho člověčí politiku bez prázdných klišé a za to, jak neochvějně své principy hájil, jednal podle nich a za nic se neschovával. Zachování a obhajoba svobody, ať už na úrovni komunální, politické či mezinárodní byla vždy jednou z jeho priorit. Proto, nejde jen o tom, že inicioval (bez ohledu na jakýkoliv nátlak) podporu práv a svobod Taiwanu.
‍♂Jde o to, abychom si spolu se vzpomínkou na něj, připomněli, že to, co jsme považovali mnoho let za samozřejmé, už najednou v současném nastavení společnosti, rozdělené a zbídačelé na mnoha místech světa mocenskými konflikty, neplatí. A je proto třeba, abychom si připomínali každý den, co je opravdu důležité a věděli, na čí straně chceme stát, co podpořit, a od čeho se distancovat. Možná za cenu určitého nepohodlí, ale pro zachování toho nejcennějšího. Jaroslav Kubera to věděl.