Pondělí – sobota

…tentokrát je to velmi jednoduché-týden přinesl jarní prázdniny a vzal trochu pracovního stresu.

První, nikoliv už školkové, ale školní jarní prázdniny jsme s manželkou a malým Toníkem plánovali strávit na lyžích. A vzhledem k tomu, že aktuální klimatické podmínky těm sněhovým v našich horách příliš nepřejí, a období poroučení větru dešti už je (naštěstí) také pasé, vyrazili jsme za sněhem do Monte Bondone.

Je to malé kouzelné italské středisko. Zastihla nás tu opravdová zima a o sníh opravdu nouze nebyla. Bohužel ani o mlhu a slunce trávilo svou dovolenou asi někde jinde, takže známou hlášku Homolko-Tobolkových „To jsou ale panoramata,…!“ jsme tentokrát nevyužili (ale určitě tam jsou). Prostě, jak už to bývá, člověk nemůže mít všechno. Lyžování jsme si ale užili a připomněli si, jaké to je, lyžovat na čerstvém sněhu místo upravených svahů po umělém zasněžování.

Mezi Čechy se středisko zřejmě i díky pohodlnému ubytování přímo u sjezdovek, které jsou z velké části vhodné i k výuce či pro dětské lyžaře, a příjemným souvisejícím službám, těší velké oblibě. Slyšet zde mateřštinu není výjimkou.

Nejdůležitější ale bylo být týden spolu, mimo známé prostředí, kdy zbývá mnohem víc času vnímat, co Vám druhý říká, sdílet společné zážitky a vytvářet nové společné vzpomínky (ty děti tak rychle rostou).

Neděle

…návrat do reality a příprava na další, již plně pracovní, týden. Ať je i pro Vás všechny příznivý a slunečný bez ohledu na mraky zataženou oblohu.